Stejně jako v jiných letech jsme se i letos těšili na poslední závod letošní sezóny. Očekávání byla umocněna i dlouhodobě nadprůměrnými podmínkami šíření před termínem závodu, a když týden před A1 kontestem předpověď slibovala i velmi dobré podmínky na závod, tak jsme si říkali, že bychom mohli alespoň vyrovnat loňský klubový rekord. Po dva víkendy před závodem jsme se věnovali opravám drobných nedostatků z VHF  kontestu a přípravě antén na A1 kontest. Týden před závodem se nám díky výborným podmínkám podařilo náhodně zaslechnout na zadek antény maják LA8VHF (974 km). Tou dobou jsme se totiž snažili po opravě RX kabelu ze šumu vytáhnout signál majáku HA8BVA, když jsme uslyšeli LA8VHF. Nejprve jsme tomu nevěřili, ale po dosměrování antény na skoro čistý sever nám maják LA8VHF doslova burácel z reproduktoru. Tak jsme si říkali, že by nebylo špatné, kdyby takové podmínky vydržely až do závodu. A ono se to zadařilo!!!

Pátek

Jako obvykle první dorazil na Blaťák v pátek ráno Vláďa OK1FIK spolu s Vaškem OK1VKQ a po nějaké době jsem dorazil i já (OK1UBO) následovaný Pavlem OK1AW. Po krátké poradě jsme se dali za pěkného slunečného počasí do stavby anténních systémů. Jako první jsme vztyčili 18 el. M2, následovanou čtyřčetem pětielementovek na stožáru TA-19. Už jsme si chtěli dát pozdní oběd, ale pak jsme se rozhodli, že před setměním vytáhneme dvojčete osmielementovek na rozhlednu. Sice jsme se před příchodem tmy nenajedli, ale podařilo se nám za pěkného počasí připravit všechny anténní systémy ještě v pátek. Pak jsme se přesunuli do chaloupky, venku zůstal jen nažhavený gril, který nás zásoboval opečeným masíčkem. A my jsme si v klidu a teple zkonzumovali naše po dřevěném uhlí, koření a masu vonící pochoutky. Dlouho po setmění stále ještě nedorazil dva roky absentující Míra OK1DUB. Ten se dostavil s tekutou omluvenkou kolem jedenácté večerní, kdy už slabší kusy po odsloužené noční službě měly půlnoc. Po uvítání jsem Míru odtáhl do naší vysílací špeluňky, kde jsme se při konzumaci tekuté omluvenky věnovali poslechu majáků. Jako obvykle jsme slyšeli poměrně silně na severu OZ7IGY (571 km), slaběji ze západu ON0VHF (580 km) a těsně nad šumem PI7CIS (621 km). Zaslechli jsme z jihu i IZ3DVW (583 km) a z jihovýchodu HG1BVA (462 km). Kolem půlnoci nás napadlo podívat se i na kmitočet francouzského radaru v Graves na 143.050 kHz, kde jsme slabě slyšeli nosnou, která byla přehlušována kratšími i delšími pingy vesmírného smetí narážejícího do zemské atmosféry. Při porovnávání anténních systémů jsme zjistili, že 4x5 el. na stožáru TA-19 od poslední návštěvy Blaťáku ohluchlo, takže jsme měli postaráno o zábavu na sobotní dopoledne.

Sobota

Z teplých pelíšků se nám moc nechtělo, protože počasí bylo dost sychravé - teplota jen kousek nad nulou, jemný a vytrvalý déšť, vítr střídavě rozfoukával mlhu, aby ji za chvilku zase přivál - prostě typické krušnohorské počasí. Nedalo se nic dělat - čtyřče pětielementovek potřebovalo opravu, tak jsme se nakonec přemluvili a dali se do práce. Nakonec jsme identifikovali závadu na LNA, kde byl nějaký vakl. Po výměně LNA a ověření antény poslechem majáků jsme měli kolem jedenácté hodiny vše připraveno na kontest. Tou dobou se Vláďa OK1FIK již druhou hodinu trápil s konfigurací PC pro Wintest a spolupráci s mikrokeyerem. To mu vydrželo do druhé hodiny odpolední, kdy mohl zahlásit, že vše je připraveno. Mezitím jsem ve volné chvíli našim operátorům ukazoval, jaké vlastnosti mají anténní systémy a kam je v kterou dobu směrovat. Po této malé technicky orientované nalévárně a po nezbytné kontrole signálu a nabuzení PA jsem si myslel, že jsme připraveni na kontest. Příjezd montážní plošiny pro podzimní demontáž KV směrovek mne usvědčil z omylu. Nejprve bylo nutné sundat KV směrovky, než se budeme moci věnovat kontestu. Vláďa tak plynule přešel z ladění PC rovnou na demontáž antén, což znamenalo, že si na zahájení závodu musel za klávesnici a klíč sednout Míra OK1DUB, který ale ovládání SW za dva roky zapomněl, a tak mu dalo hodně práce, aby se za první půl hodinu kontestu trochu srovnal se zařízením.

V první hodině závodu se Míra OK1DUB statečně, ale dost frustrovaně rval s Wintestem a ovládáním zařízení, což samozřejmě odnesl rate v začátku závodu. I přesto, že Míra OK1DUB celý uplynulý rok nesáhl na klíč a jediný telegrafní provoz, co za tu dobu slyšel, byly letecké radiomajáky, tak se mu dle jeho slov po krátkém rozchytání docela dobře vysílalo. Výjimku tvořilo ovládání Wintestu, který neměl dva roky v ruce, a tam to byla zpočátku opravdu tragédie. Na příposlechu Mírovi sekundoval Pavel OK1AW, který ho doplňoval první dvě hodiny, kdy jsme udělali 36 (62;45) + 44 (45;39) QSO/h a 13 (18;12) +12 (16;7) tis. b/h – v závorce jsou hodnoty loňského a předloňského roku. Po prvních dvou hodinách nastoupil po Mírovi OK1DUB Vláďa OK1FIK a hned udělal nejvyšší počet spojení za jednu hodinu - 45 (47;40) QSO, což bylo 14 (15;12) tis. bodů. Za první tři hodiny závodu jsme tedy dosáhli o 29 QSO a 10 tis. bodů horší výsledek než loni. Bylo to hlavně způsobeno výpadkem v první hodině závodu, kdy se Míra trápil za klíčem a Vláďa si v poklidu rozebíral KV antény. Pátou a šestou hodinu odsloužil u zařízení Pavel OK1AW. Tou dobou jsme v rozšířené sestavě o Honzu OK5XM, Zdenka OK1ZES a Pavla OK1PRI sledovali vývoj závodu ve společenské místnosti na plátně, na které jsme si promítali pracovní plochu Wintestu. Tak jsme mohli ocenit, popíjeje lahodný horký nápoj JumanJi připravený Pavlem OK1PRI, průběh sedmé a osmé hodiny závodu, kdy u zařízení seděl opět Míra OK1DUB, který si zřejmě chtěl vynahradit pomalejší rozjezd závodu a udělal za našeho mohutného povzbuzování 41 a 43 QSO/h s bodovým výnosem 14 a 13 tis. bodů, což by byla asi nejlepší dvouhodinovka závodu, kdyby se v neděli dopoledne nekonala přehlídka stanic z Velké Británie.

OK1DUB

Neděle

Noc proběhla poměrně klidně s hodinovým průměrem 7 QSO a 4 tis bodů. Jediným negativem jinak klidného nočního průběhu závodu byla porucha rotátoru našeho „velkého ucha“ - čtyřčete 10 el.. Antény zůstaly natočeny na sever, odkud to opravdu nechodilo. Ráno a dopoledne hodně scházel tento systém ve směru na JZ a Z odkud začala chodit dlouhá spojení.  Ve druhé polovině závodu, kdy začali chodit Angličani, jako na běžícím páse se Mírovi OK1DUB občas stávalo, že ve výpisu posledních spojení v deníku převládaly lokátorové čtverce IO, což je opravdu poněkud nezvyklé :-). Nejlepší dvouhodinovkou byla doba mezi devátou a jedenáctou hodinou UTC, kdy jsme udělali 17 z 35 v A1c námi udělaných stanic z Velké Británie. Největší satisfakce se Mírovi dostalo asi patnáct minut před koncem závodu, kdy se mu podařilo udělat ODX do Skotska GM4JJJ z IO86GB 1248 km. Odměnou mu bylo divoké bušení na dveře vysílací místnosti :-) .

Zařízení, až na rotátor čtyřčete 10 el., fungovalo bez větších problémů a vzhledem ke skvělému počasí nedošlo ani na žádné poškození antén a stožárů. Operátoři vyhodnotili jako nejpřínosnější antény 18 el. M2 a čtyřče 10 el. S balením našeho vybavení po závodě nám pomohl i Ondra OK1CDJ, který přijel na závěr závodu, aby se podíval, jak se v A1C dělá 35 Angličanů a Skotů.Letos nebylo rušení tak hrozné. Trochu pomohla velká laděná dutina, která takřka eliminovala hučení a šum produkovaný GSM a LTE na sousedním stožáru. Výhodou bylo i to, že poblíž nejela žádná velká stanice. Nicméně jsme se neubránili pocitu, že vysílat s velmi čistým signálem je trochu nevýhoda, protože se velmi blízko k našemu kmitočtu se ladily DL stanice a trochu nám znepříjemňovaly život. V neděli se například Míra OK1DUB dost pral s rušením od těchto kmitočtově blízkých stanic, ale na doporučení našeho vedoucího operátora Vládi OK1FIK z vydobyté a celý závod udržované frekvence neutíkal. Trochu si pomohl vypnutím předzesilovače na transvertoru, čímž odlehčil směšovači a rušení téměř zmizelo, ale signály byly pak logicky celkově o dost slabší. Míra si pak pomohl vytočením NF zisku skoro na maximum a zdánlivě paradoxně přepnutím telegrafního filtru z 250-ti na 500 Hz. Pak už se mu CW signály chytaly v pohodě. Úzký filtr pak zapínal jen přechodně, když volalo více stanic najednou.Ač jsme to neočekávali, tak se nám podařilo překonat loňský klubový rekord 527 QSO o 29 spojení a ustanovit tak nové maximum 556 QSO. Dosažený bodový zisk z loňska jsme zlepšili takřka o 28 tis. bodů, když jsme letos udělali 215.365 bodů. Také dosažený průměrný zisku je rekordní 387 b/QSO oproti loňským 356,2 a předloňským 338,5 bodů/QSO.

Závěrem chci všem poděkovat za super zážitek v rekordním A1c, kdy se přepisovaly díky DA0FF skoro třicet let staré rekordy a těšíme se NSL v další sezoně. Co dodat než citovat Míru OK1DUB, který hodnotil letošní A1c slovy: „_Byl to krásnej závod!!!_“

Vybavení:

  • ANT: 4x5, 4x10, 8x5, 2x8, 18 el. M2
  • RIG: IC756PROIII + TRV Sitno MkII + 4xPA celkem 2800W
  • SW: Win-Test

Fotogalerie