Před závodem jsme se po několik víkendů scházeli na Blatenském vrchu a snažili jsme se identifikovat a hlavně odstranit rušení, které velmi negativně ovlivňovalo po několik závodních sezón bodový zisk z východního a jihovýchodního směru. Mimo jiné jsme také porovnávali RX stranu transvertoru DB6NT a našeho Sitna. Samozřejmě, že jsme zjistili, že DB6NT je lepší, ale důležitý poznatek byl, že při použití LNA ten rozdíl nebyl tak patrný. O tom všem podrobněji v dalším článku.Před kontestem dorazil na Blaťák jako první Vláďa OK1FIK, a to již ve čtvrtek odpoledne a vysunul 19 m stožár s dvojčetem M2 do pracovní polohy. My ostatní (OK1VKQ, OK1DUB, OK1THD a OK1UBO) jsme dorazili v průběhu pátečního rána a dopoledne. Po obědě jsme ještě za pěkného počasí namontovali dvojče 8 el. antén na rozhlednu a pak jsme se věnovali také trochu našim  tělesným potřebám, které jsme ukojili dobrotami z grilu a chladivým  hořkým mokem. Tou dobou už na kopec dorazil i Gerhard OK1GP, Míra OK7KM s přítelkyní a zastavil se i Honza OK5XM. Páteční večer jsme strávili ověřováním funkčnosti přijímacích systémů a potvrdili jsme si, že čtyřče 10 el. opravdu potřebuje repasi, protože signál z tohoto systému byl skutečně velmi slabý.  Ostatní systémy se chovaly celkem dobře, jen jsme si ověřili, že podmínky na západ jsou slabé, neboť majáky PI7CIS a ON0VHF byly na 8x5 el. jen občas nad hladinou šumu. Z jihu jsme na dvojče M2 slyšeli v burácivé síle (59+) maják DB0JT a pár dB nad šumem byl slyšitelný OK0EB na 144,447 MHz z Kletě ve čtverci JN78DU. Míra OK1DUB se pak bavil do pozdních nočních hodin porovnáváním slyšitelnosti majáků z jeho domácího QTH u Kladna se stavem na Blatenském vrchu.Při tomto srovnání se znovu potvrdilo, že nadmořská výška stanoviště není všechno. Míra OK1DUB slyší ve svém domácím QTH poblíž Kladna (JO70AC, 400 m.n.m., 9 EL Yagi 10 metrů nad zemí, TRX IC-706, CW filtr 500 Hz) za běžných podmínek stabilně s dobrou čitelností (539) dva majáky z východu a severovýchodu (OK0EWW, 144.453 MHz, JO80FF a SR3VHX, 144.481 MHz, JO82KL), přestože má tím směrem mírné převýšení (les, město Kladno). Masiv Klínovce, a ostatní vrcholy Krušných hor, však zastiňují  tyto dva majáky tak, že po nich není na BV ani potuchy, i když jsme na ně měly otočené dvojče M2. Naopak, z otevřených směrů šly téměř všechny u DUBa doma slyšitelné majáky stejně (OK0EB), nebo podstatně silněji (DB0JT, DB0FGB, DB0HIR, DB0LBV). Výjimku tvořil maják DB0FAI (144.490 MHz, JN58IC), který i přes velké EPR 1 kW nebyl na Blaťáku vůbec slyšet. Tento maják má ale anténu směrovanou na azimut 305°, takže minimum vyzařovacího diagramu směřuje právě na Blaťák, a to může být důvodem pro absenci jakéhokoli signálu na BV, přestože ho Míra OK1DUB doma poslouchal před i po závodě na hranici šumu s raportem 319 s QSB. Ostatní zúčastnění se v této době věnovali především předzávodní poradě, která nám vydržela do pozdních nočních i ranních hodin.V sobotu ráno jsme naštěstí nemuseli vyjít ven, protože tam panovalo skutečně dušičkové počasí – mlha, déšť, vlezlá zima a navíc bylo dost větrno. Dopoledne jsme zprovoznili tři ze čtyř PA, i když jsme u jednoho museli provést vymetání pavučin“ – tedy přesněji řečeno odstranění spálených zbytků hmyzu z elektrod ladícího kondenzátoru. Poslední PA se nám nakonec nepodařilo ze zatím nezjištěných příčin zprovoznit. Letošní A1 kontest jsme, stejně jako VHF kontest, odjeli na tři PA s celkovým výkonem cca 2200 W.  Hodinu před začátkem závodu se ve vysílací místnosti usadil Vláďa OK1FIK a začal vysílat, aby si ověřil funkčnost zařízení a udělal nějaké to spojení. Hned začal hlásit, že je to nějaké divné, že na pásmu není ani noha a všude jen šum ledových plání. Tak jsme provedli kontrolu RX systému a nenašli jsme žádnou závadu. Zřejmě skutečně nikdo ještě nevysílal a první QSO se začala objevovat až těsně před třetí hodinou SEČ. První tři hodiny závodu, stejně jako loni, byl u pastičky Vláďa a závod se rozjížděl, stejně jako loni, velmi zvolna  -  45 (33) + 39 (27) +40 (33) QSO/h a 12 (8) + 7 (9) + 12 (11) tis. b/h – v závorce jsou hodnoty loňského roku. Z toho je vidět, že přeci jen byly podmínky šíření o malinko lepší než loni. Nicméně se i letos zopakovala situace z loňského roku, kdy po celou dobu trvání závodu byl pro nás zavřený směr na Z, SZ a S, odkud se velmi obtížně dolovalo jakékoli delší spojení. Během večera se k nám ještě přidaly další technické, ale i operátorské posily. Operátorskou podporu představovali Olaf DL7CX a Jakub OK1FVN s přítelkyní. Za technickou podporu to byl Pavel OK1PRI. Olaf také doplnil naše kulinářské zážitky o ochutnávku různých druhů německých klobásek a Jakub s přítelkyní se postarali o dodávku slaného štrůdlu a již docházející zrzavé tekutiny. Všem patří obrovský dík, že jsme netrpěli žízní ani hladem. S tou žízní to sice došlo tak daleko, že Pavel OK1PRI díky nedostatku tekutin, otevřel jedno1,5 litrového PET balení Branického piva a až po odpití prvního půllitru zjistil, že se jedná o vskutku archivní tekutinu s datumem doporučené spotřeby do poloviny roku 2010. Vše dobře dopadlo, jen se mu na čas zrychlil krok směrem k toaletám.Během závodu byly podmínky šíření hodně ovlivněné přecházející frontou, což se projevilo nestabilními signály s mnohdy velmi rychlými skokovými úniky, které ztěžovaly čitelnost CW signálů. Jak už bylo řečeno dříve, byl pro nás zavřený Z, SZ a S. Směr J a JV byl velmi proměnlivý a chodil jen nárazově. Nezřídka Míra OK1DUB žádal protistanice o opakování údajů a až po několika relacích se dalo s určitou (zdaleka ne stoprocentní) jistotou spojení definitivně uložit. Občas zaslechl i signály šířící se vícecestně po hodně odlišných trajektoriích (ve sluchátkách byla stanice slyšet zřetelným "dvoutónem" - různý Dopplerův efekt na trasách šíření - který navíc rychle měnil charakter). Bylo to podobné dobrodružství jako při loňském A1 kontestu, ale dobrodružství pro podobné hnidopichy a sledovače šíření signálu jako je Míra. Samozřejmě, že podobné podmínky spíše závodní provoz stěžují, než aby přinesly pěkná dlouhá spojení, jaká jsme si užívali v letošním PD. To je na našem hobby krásné, že si každý v závodě najde to svoje.Ráno a dopoledne se situace postupně zlepšila a dalo se dosáhnout počtu spojení výrazně vyššího než loni.  V době od 7:00  do 10:00 to bylo 13 (9) + 15 (11) + 20 (16) + 23 (16)  QSO/h a 6 (3) + 6 (4) + 6 (7) +  9 (7) tis. b/h – v závorce jsou hodnoty loňského roku. Nicméně i letos se v závěru závodu opakovala situace z loňska, kdy jsme skončili předčasně  - letos díky závadě na budiči, loni to bylo díky zlomenému stožáru.Pokud mohu zhodnotit úroveň rušení, tak bych mohl konstatovat, že ani letos nikdo v podstatě nerušil, pokud nebudu uvažovat moment a vzájemné nasměrování ANT s blízkými stanicemi. V tomto ohledu to byl celkem pohodový závod.

Fotogalerie